V roce 1997, když jsem ještě jezdil pro firmu Čechofracht  Praha,  jsem hned na počátku roku dostal nabídku jet na Výstavu cestovního ruchu do Osla v Norském království.  V objednávce bylo požadováno abych vyjel dne 2.1.1997 a že loď na mne bude čekat v Kielu v SRN dne 5.1.1997. Bylo mi divné proč mám vyjet už 2.1, ale nakonec jsem rezignoval a jako poslušný  žáček jsem dne 2.1. odpoledne vyjel.

    Ještě než jsem vyjel,  tak slyším v rádiích, že se od Hamburku ženou do naší republiky kruté mrazy.  No nic,  natankoval jsem na Cínovci plnou nádrž a vydal jsem se po A 13 směr Berlín, Hamburk, Kiel.  Když jsem přijížděl k Berlínu, tak již bylo patrno,  že tuhá zima dorazila, najednou se mi začalo kouřit silně z výfuku a já jsem se správně domníval,  že budou problémy.
     Dojel jsem až na Berlínský okruh a zde mi kolem 24.00 hodin vozidlo zastavilo a že dál nepojede,  že má zamrzlou „naší kvalitní naftu“.
    Jaké bylo mé zděšení.  Provoz takřka žádný,  zima -25 st.C. Opravdu jsem nevěděl co mám dělat a bylo mi z toho „hodně úzko“. Začal jsem stopovat vozidla, samozřejmě mě všichni ignorovali jeli prostě dál.  Zastavili mi kolem 01.00 nějací Poláci, ale tito, když zjistili, že mi nemohou pomoci tak odjeli dále.
    Jaké bylo mé překvapení, když kolem 03.15 hodin zastavil u mne Trabant s plátěnou střechou, vystoupil z něj asi 20. letý  obrýlený chlapec v montérkách a ptal se mne co se mi stalo. Domluvili jsme se na tom, že se mi bude snažit pomoci. Moje vozidlo jsme uzamkli na dálnici. Nastoupil jsem do Trabantu a spolu jsme objížděli po Okruhu kolem Berlína  benzínové čerpačky s tím,  jestli nenajdeme nějakou odtahovou službu.
     Nakonec se nám to podařilo a moje vozidlo bylo za tehdy ještě za 60.-DM odtaženo asi 50 km do jistého Fürstenwalde  před opravnu Ford. Tento mladý kluk, ačkoliv jsem s ním najel kolem 50 km, nechtěl (ačkoliv jsem mu je vnucoval) po mě žádné peníze a tak jsem mu nakonec vrazil do kapsy alespoň české Petry. Děkoval se slovy, že nekouří, ale že to dá tátovi a odjel s tím, že si řidiči mají v nouzi pomáhat. Byl jsem moc šťastný, že se v takové kruté zimě našel dobrý člověk a pomohl mi v nesnázích a to zcela bezplatně.
 
    Ráno v 6.00 se otevřely brány servisu a mistr za pomoci klíčku „doskákal“ dovnitř. Zde potom vzaly 4 velké fukary na teplý vzduch a spustili ohřev nafty v nádrži. Dostal jsem kávu a potom mi řekli, že mám přijít  kolem poledne. Když jsem v poledne přišel slyšel jsem jak můj „miláček“ vrčí.
    Jaké však bylo mé i mistrovo  překvapení, když najednou zhasl. Znovu jej zkoušeli nastartovat, ale nic. Nakonec byla závada v tom, že jak nafta mrzla v nádrži tak tím ledem úplně  zlomila a roztrhla nasávací trubku a  plovák v nádrži. Nakonec mne oprava stála 720.-DM .
    To však nebyl konec.
    Ještě po cestě jsem musel asi 2x natankovat do nádrže benzín, protože to začalo znovu zamrzat. Nakonec jsem kolem 23.00 hodin dojel šťastně do Kielu, kde jsem se měl ráno nalodit do Norska. V noci jsem ani neusnul jaká mi byla zima. Dovedete si představit,  jak by to dopadlo, kdybych opravdu 2.1. nevyjel ? Zcela jistě bych loď nestihl a ty problémy jaké by tímto nastaly si nedovedu ani představit.

    Ráno v 9.00 hodin jsem se nalodil spolu s dalšími kamiony, převážně s norskou značkou, na loď PRINCESSE RAUNGHILD a dostal jsem kabinku. Cesta totiž do Osla z Kielu trvá 19 hodin. Loď měla 8 pater. Tří spodní byly pro vozidla, další 2 patra byla pro zákazníky s kabinkami. Další 2 patra byly restaurace, a poslední patro bylo pro posádku a kapitána lodi.
    Zařízení lodi bylo úchvatné: kinosál, kavárny, herny apod.
    Mám perličku : v jednom z pater je také velké prostranství pro řidiče trucků. Když jsem tam přišel tak jsem viděl norské řidiče jak se najedli (káva a čaj zdarma) a pak najednou udělali nápor na místní pivnici. Každý z nich si nesl v každé  ruce 5 piv a ty okamžitě začali konzumovat. Ona je totiž v Norsku prohibice. Nedovedete si představit jak asi vypadali, když každý vypil co si přinesl. Zábava tam byla veliká. Dokonce jsem zaslechl,  že v Norsku se pořádají zájezdy na víkend, kdy lidi jedou kvůli bezcelní zóně do Kielu a nazpět a na lodi konzumují a konzumují a ……

    Ráno když jsme přijeli do přístavu v Oslo, tak jsem se díval jak truckéři vyjížděli na celnici. Oči,  jako když má králík „ Bazetovu nemoc“, ale byli spokojení.  Při rozhovoru s nimi jsem se dozvěděl, že jezdí 2x týdně pro jižní ovoce do Španělska a zpět.
    Jeden z nich byl také jednou v naší Jihlavě (IGLAU) a stále mi to v opilosti připomínal. Když jsem projel celnicí tak jsem si našel pro mne určený penzion, kde jsem se na dobu 14 dní ubytoval (1 noc stála 280,-NK bez jídla) a našel jsem zástupce ČR, kteří výstavu zajišťovali pro naše vystavovatele.
    Mým úkolem bylo denně být k dispozici těmto vystavovatelům z Čech a zajišťovat  pro ně svozy zboží z přístavů a letiště  apod. Když jsem druhý den jel na výstaviště tak se mi stala jedna příhoda, která svědčí o velmi dobré práci Norské policie. Nevěděl jsem o tom, že cesta na Výstaviště  vede také po okruhu, který je však placený. Najel jsem do fronty, kde nebyly kamiony a projel jsem kolem mýtnice. Jaké bylo mé překvapení, když se za 30 minut najednou u výstavního stánku ČR objevili policisté a vyptávali se po řidiči Tranzita s českou značkou.

    Měl jsem štěstí, protože zrovna byl přítomen i obchodní rada z  našeho velvyslanectví, a ten mne zachránil. Já jsem totiž projel mýtnicí, která je jen pro lidi, kteří mají celoroční známku na průjezd mýtnicí. Pan obchodní rada pro mne vyřídil mimořádnou známku na průjezd touto mýtnici a pokuta mi byla odpuštěna.

    Mrazy byly stále stejné, ale když jsem natankoval norskou naftu, tak jsem za celý pobyt v Norsku ani jednou nezamrzl. Mají prostě ropu z moře a ta je kvalitnější-nezamrzá.
    Také jsem jel do 400 km vzdáleného historického Bergenu po silnici A6, která vede napříč celým Norskem a končí až za Polárním kruhem. Měří přes 3500 km. Závěje kolem dálnice byly místy až 2 m vysoké, ale silnice byla zcela suchá. Viděl jsem nádherné fjordy a hned jsem si vzpomněl na mé kamarády kteří jezdí do Norska na rybolov. Ačkoliv nejsem rybář dovedl jsem si představit jejich nadšení.

    Večer po práci, jsem v Oslu chodil po městě a prohlížel jsem si jeho pamětihodnosti. Viděl jsem přístav ve kterém byly ukotveny historické Vikingské lodě, dále starobylý RATTHAUSS (radnici), která byla postavena již v 15.století, dále jsem viděl hotel OSLO, kde jsou předávány Nobelovy ceny i s balkonem na kterém vždy podle tradice, vyznamenaní vědci zdraví diváky, kteří je chtějí vidět. Také jsem zde viděl vedle Královského paláce, domek ve kterém bydlel sám vynálezce dynamitu  Alfred Nobel (zakladatel ceny).
    Co mne však překvapilo, že Norsko patří mezi nejdražší země světa. Při rozhovoru s lidmi  jsem se dozvěděl, že Oslo je vedeno jako 4. místo na světě v drahotě, hned za New Yorkem, Tokiem a Londýnem. Např. když jsem si dal pivo na lodi, tak jsem za něj platil 27.-Norských korun,ale ve městě samotném stejné pivo stálo již 65,-NK, V tu dobu byla jedna Norská koruna za 4.80.-Kč, tak si to dovedete spočítat,  že i já, který má rád pivo,  jsem  si dovolil tak 2 piva za den.Chleba a ostatní potraviny zde stály kolem 60.-NK. Nevím jaký je průměrný plat norského občana, ale mě se to zdálo strašně drahé.

    Navštívil jsem i slavný HOLMENKOLEN, kde jsou světové závody a pořádalo se zde i MS ve skocích na lyžích. Celých 10 dní, co výstava trvala,  byl výstavní stánek ČR obležený, skoro každý si bral prospekty a plakáty a jiné upomínkové  předměty a velmi se zajímali o ČR, kam  by mohli  jet na dovolenou apod. Nevím čím to bylo, protože ostatní stánky ze všech zemí, tak obležené nebyly. Asi to bylo také tím, že zde byl zástupce Pivovaru U Fleků z Prahy a ten také jejich 13.st. černé, dobré pivo hostům naléval na ochutnání.

    Výstavu po skončení jsem opouštěl s dobrým pocitem,  že ČR vůbec žádnou ostudu na této výstavě neudělala. Toto nám potvrdil na konci i Obchodní rada z velvyslanectví ČR, který byl na výstavě každý den. Když jsem na konci mého pobytu v Oslu přijel do místního přístavu, tak jsem znovu viděl stejné řidiče náklaďáků jak vyjíždějí z lodi s jižním ovocem a dalším zbožím z kontinentu.
    Zpáteční cesta byla dobrá (moře tam ani zpět vůbec nehoupalo, bylo jak zrcadlo), protože ještě před vyplutím na moře jsem natankoval velmi dobrou  norskou naftu a na tuto jsem dojel až do Drážďan.
    Mrazy také mírně polevily, ale to jsem nevěděl, že v naší republice silné mrazy  stále trvají. V Drážďanech jsem tedy natankoval německou naftu u Aralu  v domnění, že se jedná o známou německou kvalitu, a že se nic za posledních 150 km domů nemůže  stát.
    Přijel jsem na Cínovec, kde bylo +2 st.C a krásné slunečné počasí. Jak jsem dole v Teplicích koukal, když po 9 km sjezdu do města, zde bylo -24 a v Litoměřicích jsem už zase musel dolévat benzín do nádrže, aby mi nafta znovu nezamrzla.

     Na závěr mohu říci, (vzhledem k tomu,  jakou jsem viděl krásu v této skandinávské zemi),  že až na tu strašnou drahotu v Norsku a trable s naftou po cestě  to byl můj jeden z nejlepších zážitků.
    Mnoho ujetých km, ale také nádherná příroda a příjemní lidé. Bylo to opravdu krásné.
 
  V. Stach

psáno pro LZ  březen 2007  zde uveřejněno se souhlasem autora